Poradna babky kořenářky

Poradna babky kořenářky není náhradou lékařské péče, ale jemným doplněním. Je to návrat k moudrosti přírody a k vlastnímu tělu.

Jsem tu pro ty, kteří chtějí nahlédnout na své potíže z jiného úhlu pohledu – pohledu babky kořenářky.
Naše setkání není o produktech nebo prodeji bylinek. Je to rozhovor, sdílení a hledání cest k úlevě a rovnováze.

Jak setkání probíhá

• Předem mi prosím napište:

  • s jakým problémem či nemocí přicházíte,

  • co vše jste už vyzkoušeli,

  • stanoviska lékařů,

  • jaké léky aktuálně užíváte.

Tyto informace mi pomohou se na setkání připravit a nabídnout vám komplexnější pohled.

Pokud ucítím, že osobní setkání není vhodné, dovoluji si ho odmítnout – s respektem k vám i k sobě.

Co v poradně dostanete

• Bylinná doporučení – které byliny mohou pomoci, v jaké podobě, jak s nimi zacházet.

• Rady k domácí péči – zábaly, čaje, obklady, jednoduché postupy.

• Psychosomatický pohled – proč si tělo někdy samo "říká" o nemoc.

• Okrajově homeopatii – jako doplněk, pokud to situace vyžaduje.

Co nedělám

Neprodávám žádné produkty kromě Bachových esencí a jemných esencí z květin a ze stromů ve formě spreje.

Bylinky sbírám a vyrábím tinktury, masti a elixíry pouze pro svou rodinu.
Nemám kapacitu vyrábět pro veřejnost. Je to moje potěšení, moje vlastní terapie, můj čas s přírodou.

Moje dary

Vím, že největší silou, kterou mohu nabídnout, je naslouchání, provázení příběhem a léčivý dotek.

V minulosti jsme se vždy při terapiích dotýkali celostního přístupu, tedy i vhodnosti použití různých bylinek či jiných opatření. Bohužel se pak terapie protáhla natolik, že jsme se časově absolutně nevešli do předpokládaného rámce (např.setkání kineziologie, které má být 60-90 minut trvalo 3 hodiny). Já vím, že je to můj problém :-). Určitě si zde nestěžuji, jen mi v současné době velký zájem klientů nedovolí toto praktikovat. 
Jestliže Vás zajímá psychosomatika a komplexní opatření, objednejte si tuto službu zvlášť. Nic nebrání tomu, jednotlivé služby kombinovat v jednom dni (např.kineziologie ´- poradna babky kořenářky, krátký léčivý dotek- poradna babky kořenářky, atd....).

Lásku k bylinkám jsem zdědila po své mamince, která je dodnes pěstuje na své zahrádce. Více o tom se dozvíte v sekci moje cesta.

Ke studiu bylinek a celostnímu přístupu jsem byla tak trochu násilně donucena svými dřívějšími strachy o zdraví, z nemocí, strachy o své blízké. Jsem vděčná za to, že dříve existovaly pouze moudré knihy a nebyl internet :-)))

Svůj první herbář mám zhruba od osmi let :-)))

Objednat zdarma se můžete zde: Kontakt, ceník

A nyní si dovolím prezentaci v odlehčené formě, protože mám ráda legraci, smích, uvolnění, pobyt v přírodě.

Promiňte mi tedy, prosím mé nedokonalosti. Vrásky, šedivějící vlasy, nenamalovaný obličej :-))). To že nejsem žádná učená, i to, že jsem nespadla z nebe :-)))

Občas se na dovolený vykoupu v ledový vodě, i když je okolo sníh. Taky občas synovi šlohnu pantofle a odvezu je s sebou až do Norska :-))) a on se pak z fotky na Facebooku dozví, proč je nemohl doma najít...:-))

Občas na dovolený v autě manžela terorizuju tím, že tam chci sušit bylinky. A on, protože je rád, že s ním chci podniknout dovolenou v kufru u auta, tak mi to i dovolí. A občas jsme oba slušně omámení tou vůní....

Občas spím v kufru v autě. Miluju takové dovolené. Je to pro mě svoboda. Jsme v přírodě a já šmejdím po okolí a zkoumám místní květenu :-)))

Občas jsem zpocená, například když jdu do kopce :-)))

Občas dělám babku kořenářku v místech, kde by se do lékárny jelo složitě, ale kytky rostou všude. Taky mám dost často v kapse provázek a látkový pytlík na bylinky :-)))

Občas strčím levanduli do nosu sobě i manželovi, jen proto, aby měl vnouček radost....:-)

Občas se vykoupu v moři a ještě u toho zmoknu....

Občas uvážu kytičku pro radost z toho, co roste v příkopech a také na mé zahrádce. Říkám jim "Příkopovky". Občas si je i lidi koupí, když je dám před dům, kde mám takovou budku- Kytkomat.

Občas v té budce i něco je. :-))) Miluju tvoření z přírodnin, miluju recyklaci. To je terapie pro mě, kdy mohu vypustit příběhy, smutky a bolesti, které s vámi prožívám na terapiích.

Občas dám do Kytkomatu i esence, aby si mohli kolemjdoucí přivonět :-)))

Občas jen sedím a nedělám vůbec nic. Jen prostě čumím, no :-)))

Občas vyjedu do okolí sbírat bylinky :-))). Tahle lípa, ach to byla vůně. Ještě, že mám nasušeno, protože si tu vůni budeme připomínat i v zimě :-))

Občas zavřu dveře v terapeutovně, abychom nebyli rušeni a mohli se věnovat vašim tématům. Teda občas těma dveřma chodí Fifinka (můj pejsek) sem a tam :-)))

Občas se setkám s přáteli o Svatojánské noci u ohýnku, abychom uvedli v život novou řadu našich Báječných a kouzelných Bachových esencí :-)))

Občas se s těmi přáteli v vyfotím :-))). To je Pavlínka, která se letos (2025) věnovala výrobě zhruba poloviny esencí....Pavlínka má ve svém rodě bylinkáře a ona sama i její malá dcerka tuto lásku podědily. Proto jsem věděla, že i esence, které vyrobí s láskou ona budou kouzelné. Jen tak mimochodem, vlastní Bachovky jsem chtěla mít proto, že si myslím, že není tak úplně jedno, kdo "medicínu" vyrábí...

Občas se na zahrádce vyrábí elixíry :-))

Občas se ty elixíry připravují i v kotlíku na ohni :-)))

Občas vedu svého vnoučka k lásce k bylinkám :-))

Občas mi heřmánek přistane v kávě :-)

Občas uvážu voničku čajovou :-)))

Občas recykluju starý nádoby, abych do nich mohla zasadit kytičky :-))

Občas mi přinesete věci k recyklaci. Jako například tyhle dva starý lidi. Kdy ona trpěla dost silnou osteoporozou, protože měla zlomenou nohu a on zase mírnou demencí, protože někde ztratil botu. Jenže on nikdy nezapomněl na jejich výročí a přinesl jí kopretiny, co má tolik ráda a ona se mu chtěla líbit, tak si ty kopretiny dala do vlasů....Když jsem tyto dva staré lidi dávala opravené do Kytkomatu, strhlas se diskuse, že je to kýč. Ano, možná ano. Ale jsou tu lidi, kteří mají nostalgii rádi. Buďme k sobě tolerantní :-)))

Občas bereme vnoučka do přírody a občas je taky ošklivý počasí, proto musí přijít na řadu improvizace. Zde jsem vymyslela, že bude divadlo ....

Občas vyrábím nečekaně i herce do divadla...

Občas jsem i požádána, abych ten příběh sdílela s ostatními lidmi....

...Vyrazili jsme s manželem a naším pětiletým vnoučkem na malé dobrodružství – kempování v přírodě. Protože máme rádi soukromí a to, když člověk slyší víc zpěv ptáků než ruch lidí, vybrali jsme místo přes aplikaci bezkempu. Manžel dobře ví, že miluji kytičky a bylinky, a tak když mi poslal odkaz s místem, které jsem znala z Facebooku, byla jsem nadšená. Řekla jsem samozřejmě ANO a tak jsme se ocitli ve vaší zahradě. Chtěli jsme vnoučkovi ukázat, že dovolená nemusí být jen hotel s all inclusive nebo rušný kemp, ale i obyčejná radost z hvězdné oblohy nad stanem a ranní rosa na trávě. My s manželem jsme totiž dlouholetí cestovatelé–minimalisti. Naše dovolené většinou trávíme tak, že přespáváme v kufru osobního auta. Tentokrát jsme ale pro vnoučka museli povýšit komfort a pořídit stan – protože do kufru bychom se všichni tři opravdu nevešli. Dorazili jsme tedy k vám – na kouzelné místo, kde jsme měli klid, soukromí a ten pocit, že svět se na chvíli zpomalil. Já jsem se vydala na procházku po okolí a objevila políčka s bylinkami. Protože sama sbírám a zpracovávám byliny, vím, kolik potu, času i lásky je za těmi voňavými lány ukryto. Jen to počasí nám trochu házelo klacky pod nohy – ale i to k dobrodružství patří. Pršelo a bylo chladno. Vnouček se trochu nudil, a tak jsem dostala nápad: bude večerníček – pohádka naživo. Šla jsem se projít a hledala rekvizity. No, vlastně spíš "herce". Nejprve jsem potkala krásnou dobromysl. Trochu jsem jí utrhla, udělala z ní sukýnku, hlavičku jsem přidělala z řebříčku a postavičku svázala trávou. Z té jsem vyrobila i ruce. A tak vznikla první princezna. Protože se mi moc líbila, dostala jméno Krasavice Nejkrásnější. Druhá princezna měla hlavu z třapatky a tělíčko z rozkvetlých travin. Hlavičku měla trochu větší, asi aby se do ní vešlo tolik moudra. Proto dostala jméno Chytrolína Nejchytřejší. Třetí princezna byla nenápadná – žádné pestré barvy, ale přesto zvláštním způsobem přitažlivá. Její jméno vám zatím neprozradím A nakonec přišel na řadu muž. Dlouhé traviny mu vytvořily kalhoty i ruce. Pojmenovala jsem ho Petr Žabař. Publikum – vnouček s manželem – usedlo před otevřený kufr auta a já v kufru rozehrála příběh:

________________________________________
Žil byl princ jménem Petr Žabař. Byl už velký, dá se říct, že už byl starý, a pořád bydlel u rodičů. Jednoho dne mu rodiče řekli: "Petře, musíš se oženit. Vybrali jsme ti tři princezny. A ty se s nimi pojedeš seznámit. "Petr se ženit nechtěl, ale protože se doma už hrozně nudil, sedl na koně a vyrazil. Jako první navštívil princeznu, která se jmenovala Krasavice Nejkrásnější. Princezna se pořád prohlížela v zrcadle. Princ jí řekl, že je opravdu krásná. Ale ona se jen pousmála a rýpla: "Co to máš za kalhoty? Že by z trávy? "A smála se mu tak, že Petr raději rychle odcválal pryč. Pak přišla na řadu princezna Chytrolína Nejchytřejší. Měla zvláštní, velkou hlavu, protože v ní bylo tolik moudra. Dala Petrovi hádanku. Jenže Petr neznal odpověď. Princezna se mu vysmála a řekla: "Hlupáka si nikdy nevezmu! "A tak jel Petr dál. Zbývala poslední princezna – Evženie, co umí udělat z prdu kuličku. Petr si říkal: "To je tedy jméno! Co si pod tím mám představit?" Jako že si prdnu a ona udělá z toho prdu kuličku? Ale vždyť to přece není možné! Cestou se několikrát vyválel v blátě, měl hlad a kalhoty roztrhané. A tak přijel za Evženií unavený a špinavý. Princezna bydlela v obyčejné chaloupce. Ale uvnitř bylo teplo, na plotně voněla polévka a na stole se chladily buchty. Evženie Petra přivítala, připravila mu koupel s bylinkami – levandulí a mateřídouškou – a zatímco se koupal, vyprala mu šaty a na roztržené kalhoty přišila záplatu s koníčkem. Pak ho posadila ke stolu, dala mu polévku, čaj z máty a meduňky a nakonec voňavé buchty. Princ si říkal: "Taková malá chaloupka, a přitom nikde na světě mi nebylo tak dobře." Všechno bylo obyčejné, ale kouzelné. Nakonec se zeptal Evženie: "To tvoje divné jméno znamená, že umíš z mála udělat zázrak? "Evženie se usmála a odpověděla: "Ano, Petře. A právě proto jsem na něj hrdá. Protože umět udělat z prdu kuličku je velký dar. "A jestli se princ nakonec oženil? To už vám, milé publikum, neprozradím…

Jsem žena mnoha talentů a darů. Jsem vděčná za své šikovné ruce, za smysl pro humor, za to, že umím naslouchat, za to, že si mohu dovolit být jedinečná. Za svobodu, za to, že mě asi tam nahoře maj asi rádi a já se mohu stále učit a prožívat mnohá dobrodružství. Za to, že mi věříte a já mohu být chvíli ve vaší společnosti a třeba nasměrovat váš život podobným způsobem. Za to, že mám i dary, které nejsou moc uchopitelné v reálném světě......I za to, že když mi tam zase vleze moc velký Ego, že už to vidím :-)))