dítě je příliš pomalé a nestíhá, nebo naopak pracuje uspěchaně a s chybami

Možné příčiny

Pomalé tempo
dítě má pomalejší zpracování informací → potřebuje víc času
nejistota a strach z chyb → zpomalují výkon
jemná motorika nebo čtení nejsou ještě dost vytrénované

Rychlé a chybové tempo
dítě chce mít úkol co nejdřív "z krku"
vnitřní neklid (ADHD rysy, přetížení, stres)
tlak na výkon → dítě spěchá, aby se vyhnulo chybě nebo kritice

Soucitná slova pro rodiče 

"Tempo, ve kterém dítě pracuje, není projevem lenosti ani lajdáctví. Je to jeho způsob, jak se vyrovnává s tlakem a podmínkami kolem sebe. Některé děti potřebují čas navíc, jiné se zase ženou, aby unikly strachu z chyb. To, co jim nejvíc pomáhá, je tvoje přijetí – že jsou v pořádku takoví, jací jsou."

Motivační slova pro děti

"Můžeš jít svým tempem. Každý běží jinou rychlostí, důležité je dojít do cíle."
"Není důležité, jak rychle to uděláš. Důležité je, že se snažíš."
"Chyba nevadí. Když zpomalíš, všimneš si víc věcí."
"Když zpomalíš dech, zpomalí se i úkol. A pak to půjde snáz."

Cviky – podrobné (One Brain + další techniky)

🔹 Před učením
Propojení (hook-ups) – zkřížené kotníky a ruce, jazyk na patro, pomalý dech (1–2 min).
Účel: zklidní tělo i hlavu, zpomalí uspěchané tempo.

Křížové kroky – 1–2 min.

• Účel: propojí hemisféry → mozek lépe řídí rytmus práce.

 Pro pomalé děti

• Časovač (přesýpací hodiny, barevný timer) – krátké úseky 2–5 minut → dítě vidí, kolik času má.

• Hra "rychlý robot" – pracuje v krátkém úseku rychleji, pak pauza.

Ležatá osmička – kreslení ∞ tužkou, nejdříve jednou rukou, pak druhou, nakonec oběma současně.  

• Oční směry – pohled nahoru, dolů, vlevo, vpravo a do čtyř šikmých rohů (2–3 s v každém).

• Kruhy očima – pomalu nakresli očima kruh po směru a proti směru hodinových ručiček (2×).

• Sledování prstu – prst vede řádek zleva doprava, dítě sleduje jen očima.

Pro uspěchané děti

Dech 4–2–6 – nádech 4, pauza 2, výdech 6 (6–8 cyklů).
Kreslení spirál – volné kreslení při pauze → zpomalí tělo i mysl.
Psaní oběma rukama – nutí mozek soustředit se → tempo se vyrovná.

 Univerzální

"Stop-pauza" – po každých 5–10 minutách krátké protažení, doušek vody.
Čtení s prstem – prst vede oči → brání uspěchanému přeskakování i pomalému bloudění.

Celostní režimová opatření

Krátké bloky práce – raději 2×10 minut než 1×20 minut.
Rytmus doma – pravidelný čas na úkoly, aby dítě vědělo, co čekat.
Bez porovnávání – každé dítě má jiné tempo → neříkat "podívej na sestru, ta to má rychleji".
Podpora motivace – chválit postup, ne jen výsledek.
Pauzy s pohybem – krátké cvičení, dřepy, protahování → restartují mozek.

Mini-skript rodič ↔ dítě

Rodič: "Teď to zkusíme jen 3 minuty. Pak si odpočineme."
Dítě pracuje, po 3 minutách pauza.
Rodič: "Podívej, zvládl jsi to! Nejde o to, kdo je rychlejší, ale že jdeš krok po kroku."

Týdenní rutinka

• Denně: krátká sestava (propojení + křížové kroky) před úkoly.

• 3× týdně: hra s časovačem ("robot" nebo "stop-pauza").

• 1× týdně: psaní nebo kreslení oběma rukama.

• Stále: připomínat, že každý má své tempo – a to je v pořádku.

Příběh z poradny – Tempo práce

Do poradny přišel tatínek s osmiletým synem. Říkal: "Ve škole dělá všechno pomalu. Ostatní už mají hotovo a on je pořád uprostřed. Učitelka si myslí, že je líný nebo snílek. Ale doma to vidím – on se snaží, jen mu to trvá."

Když jsme v sezení hledali, odkud ten vzorec přichází, ukázalo se, že klíčový okamžik nastal po rozvodu rodičů. Chlapec střídal prostředí – týden u maminky, týden u tatínka. Každý z rodičů měl jiný režim, jiná pravidla, jiné tempo. Nervový systém dítěte se ocitl ve zmatku:
"Musím pořád přepínat. Než se stihnu naladit, už zase musím jinam."

V těle se tak uložila zkušenost: "Raději zpomalím, abych všechno stihl vnímat. Jinak se ztratím."

To, co učitelé viděli jako "pomalost", byla ve skutečnosti strategie přežití – dítě si chtělo dát čas, aby se v proměnlivém světě zorientovalo.

V terapii jsme pracovali s jednoduchými cvičeními na rytmus a ukotvení – hra na "rychlého robota" (chvilku rychle, pak pauza), křížové kroky s počítáním, dechové techniky pro stabilitu. Současně tatínek mohl chlapci říct věty, které tehdy potřeboval slyšet:

• "Můžeš mít svoje tempo, i když se věci kolem mění."

• "Nemusíš pořád spěchat, já na tebe počkám."

• "Jsi důležitý, ať jsi rychlý, nebo pomalý."

Na konci sezení si chlapec sám řekl: "Já jsem robot, který má i tlačítko pauza!" – a s úsměvem si to zopakoval několikrát.

O pár týdnů později tatínek napsal: "Syn je klidnější. Už se tolik netrápí, že je pomalejší než ostatní. Dokonce sám paní učitelce řekl: Já potřebuji víc času. Ale já to zvládnu."

🌸 Poselství pro rodiče

Pomalé tempo dítěte není lenost. Často je to strategie, jak zvládnout životní situace, které jsou na něj moc rychlé – například střídání dvou domovů. Dítě potřebuje čas, aby se v sobě zorientovalo. Pokud dostane podporu a ujištění, že jeho tempo je v pořádku, naučí se pracovat efektivněji a s větším klidem.